Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

87 fotek, loni na podzim, 133 zobrazení, 262 komentářů | cestování
Jihovýchodní Čechy mají své osobité kouzlo. Krajina, protkaná hladinami potoků, řek a zejména rybníků, se tu z rovinaté Třeboňské pánve zdvíhá v zalesněné kopce České Kanady, aby na malém kousku země dala vyniknout své rozmanitosti. A uprostřed vší té přírodní krásy spočívá skutečný klenot:

město nad rybníkem Vajgar, v jehož hladině se zrcadlí nádherné panorama gotického hradu a renesančního zámku, němého svědka zašlé slávy jeho někdejších šlechtických obyvatel;
město na 15. poledníku, který protíná farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s vysokou městskou věží, rozhlížející se daleko do kraje;
město, jež ještě v polovině 17. století patřilo k největším v Českém království;
město, jehož historické jádro bylo pro svou vysokou historickou, architektonickou i kulturní hodnotu prohlášeno městskou památkovou rezervací;
město vyhledávané pro své výjimečné památky i neporušené přírodní prostředí svého okolí četnými turisty z Čech i zahraničí; město "zlaté růže": Jindřichův Hradec.

Počátky Jindřichova Hradce souvisejí s existencí slovanského hradiska ve výhodné poloze na ostrohu řeky Nežárky a Hamerského potoka, které bylo nejpozději od 10. století správním centrem širokého okolí a zároveň důležitým strategickým bodem na jihu přemyslovského státu. Na konci 12. století dostal jihovýchodní Čechy v úděl Vítek z Prčice, který toto území rozdělil mezi své syny, kteří se stali zakladateli významných jihočeských šlechtických rodů: z Landštejna, ze Stráže, z Ústí a nejmocnějších Rožmberků a pánů z Hradce. Všichni tito Vítkovci užívali pak ve svých erbech pětilisté růže různých barev.
podzim-mix  35
91 fotek, loni na podzim, 143 zobrazení, 348 komentářů
26 fotek, 7.10.2017, 164 zobrazení, 197 komentářů | cestování
Necelých osm kilometrů severozápadně od Telče se nachází prastarý hrad. Na tomto místě stojí už od poloviny 14. století. Hrad nechali vystavět pánové z Hradce a aby byl vskutku nedobytný, byl vztyčen na skalnatém výběžku, ve výšce 667 metrů. Na skalisku tvořila obranný předvoj osmiboká věž s břitem, ke které přiléhal hradní palác. Hrad byl obehnán masivní gotickou zdí s několika kruhovými baštami. Opevnění se podle potřeby rozšiřovalo, největších rozměrů dosáhlo v dobách mezi vládami markrabat Prokopa a Jošta.
63 fotek, říjen 2017, 148 zobrazení, 276 komentářů
24 fotek, 7.10.2017, 185 zobrazení, 217 komentářů
První písemná zmínka pochází z roku 1465. Gotická tvrz zde v údolí Dírenského potoka na žulovém skalním útesu vznikla již ve 14. století. Přehrazením potoka hrází a odtěžením skalní šíje se skála změnila v ostrov. V roce 1530 se majiteli tvrze stali rytíři Kábové z Rybňan. Jan Kába z Rybňan nechal starou gotickou tvrz přestavět na pohodlnější renesanční zámeček, zvaný od té doby Nová Lhota.

Pojmenování Červená Lhota se objevuje až od počátku 17. století, podle barvy zámku (vyšlo z pověsti).

Růtové z Dírné zámek získali na konci 16. století. Jako utrakvistům jim ovšem byl majetek po bitvě na Bílé hoře roku 1620 konfiskován, i když se českého stavovského povstání nezúčastnili. V dobách třicetileté války vlastnil místní panství italský rytmistr Antonio Bruccio. Po jeho smrti koupil zámek v roce 1641 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Po roce 1641 a v letech 1658–1678 probíhaly na zámku barokní přestavby, které proměnily šlechtické sídlo na letohrádek, kam Slavatové dojížděli z nedalekého Jindřichova Hradce.

Po vymření rodu Slavatů po meči v roce 1693 zdědila Červenou Lhotu po roce neteř posledního Slavaty Marie Terezie, provdaná do rodiny Windischgrätzů. Od poloviny 18. století se majitelé opět několikrát změnili. Za Ignáce Stillfrieda pobýval v letech 1796–1799 na zámku skladatel a spoluzakladatel německé opery Karl Ditters von Dittersdorf. Od roku 1835 vlastnili zámek postupně členové čtyř generací knížecí rodiny Schönburg-Hartenstein – německých říšských knížat. Tento rod zámek obýval až do roku 1945, kdy jim jako německým občanům byl zámek zkonfiskován. Poslední majitelé dali v polovině 19. století zámeckou věž a štíty upravit novogoticky. Mezi lety 1903–1913 byly za prince Johanna Schönburg-Hartenstein tyto úpravy odstraněny a nahrazeny památkově poučenou neorenesanční přestavbou podle projektu architekta Humberta Walchera z Moltheimu, která dala zámku jeho dnešní podobu.
70 fotek, 8.10.2017, 177 zobrazení, 262 komentářů
V jádru Dolních Rakous ležící místo má dějiny stejně proměnlivé jako jsou dějiny celého Rakouska. Z Rakouse pochází první purkrabí v Norimberku, páni a hrabata von Raabs. V červnu roku 1260 královna Markéta Babenberská (1204-1266) předala hrabství Rakous českému šlechtici Voku z Rožmberka (1220-1262). Jeho synové Jindřich I. z Rožmberka († 1310) a Vítek z Příběnic) († 1277) darovali 12. března 1272 podle listiny sepsané na Rožmberku nad Vltavou patronátní právo Raabského kostela přešlo na klášteru Vyšší Brod. Dne 26. března 1282 předal Jindřich z Rožmberka, podle listiny sepsané ve Vídni, panství Raabs rakouskému vévodovi Albrechtu I. Habsburskému (1255-1308).[1].
83 fotek, 7.10.2017, 144 zobrazení, 338 komentářů | architektura
Podle místní pověsti bylo město založeno již v roce 1099.[3] První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1315. Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců. Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad a kostel, opevnil město a postavil též gotické domy kolem tržiště.[3] Roku 1386 zničil požár západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí. V roce 1423 dobyli město husité.

V polovině 16. století se získával zdejší panství Zachariáš z Hradce a Telči nastává opět doba rozkvětu.[3] Za třicetileté války trpělo město i celý kraj zlovůlí švédských i císařských vojsk. Roku 1712 zdědil zdejší zboží František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn. Byl to poslední člen této rodinné větve a zemřel bezdětný v roce 1761. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn. V 18. století nastává vzestup měšťanského stavu. Počátek 19. století je ve znamení industrializace. Postavením železnice z Jihlavy do Telče 1898 a jejím propojením přes Slavonice do rakouského Schwarzenau skončila i komunikační izolace města.[3]
5 fotek, 6.10.2017, 77 zobrazení, 73 komentářů | koníčky
Co se dá udělat z Kokosu:-)
12 fotek, květen až září 2017, 181 zobrazení, 118 komentářů
15 fotek, září 2017, 111 zobrazení, 158 komentářů | koníčky
S tímto prastarým ručním řemeslem dokážete vytvořit nádherné dekorativní výrobky a řadu dalších užitečných předmětů. Pod Vašima rukama tak přivedete na svět pokrývky, polštáře, deky, kabelky nebo tašky. Každý z výrobků bude jedinečný.
47 fotek, 24.9.2017, 167 zobrazení, 279 komentářů | zvířata, moje fotozprávy
46 fotek, srpen 2017, 149 zobrazení, 362 komentářů | koníčky
Boskovice  37
57 fotek, loni v létě, 162 zobrazení, 318 komentářů | města
Výhodná geografická poloha území dnešních Boskovic umožnila osídlení oblasti od dob pravěku, což dokládají archeologické nálezy. V době slovanských hradišť existovalo na dnešním území města nejméně pět slovanských osad, jejichž obyvatelstvo se živilo zemědělstvím. Zemědělství zůstalo hlavní obživou až do počátku 20. století. Ve 13. století po založení gotického hradu vzniká trhová osada pod hradem. První písemná zmínka z roku 1222.

Jako městečko vystupují v písemných pramenech od 2. poloviny 15. století V těžké době po vyhnání z moravských královských měst zde vznikla i židovská osada, jež se v průběhu dalšího století stala jednou z nejvýznamnějších na Moravě. O její důležitosti svědčí mimo jiné existence tří synagog, slavné ješivy, ve které působily význačné rabínské autority, rozsáhlý hřbitov z pol. 17. století, lázně atd. S výjimkou let 1398–1458, kdy panství patřilo pánům z Kunštátu, byli až do poloviny 16. století majiteli města i hradu páni z Boskovic, významný to moravský rod. V letech 1547–1567 držel Boskovice rod hornických podnikatelů Ederů ze Šťavnice, v roce 1567 se panství dostává do rukou Morkovských ze Zástřizl. Za dobu jejich vlastnictví došlo k renesančním úpravám hradu, farního kostela sv. Jakuba na náměstí, městských domů, v roce 1698 byla přestavěna synagoga v židovském ghettu, v roce 1682 byl vybudován dominikánský klášter.
35 fotek, 1.9.2017, 168 zobrazení, 355 komentářů
27 fotek, 26.8.2017, 150 zobrazení, 206 komentářů | architektura
První písemná zmínka je z roku 1308. První osídlení je však mnohem starší. Výskyt lidí na karastru obce archeologové doložili již v období neolitu. Od té doby s menšími přestávkami je doložena lidská činnost až do dnešních dnů. Původně se jednalo o dvě obce (Horní Opatovice a Dolní Opatovice), které se později sloučily ve Velké Opatovice. Sídlily zde významné rody: Věžníkové, Salmové a Herbersteinové. Od roku 1888 dostaly Opatovice přídomek Velké. Status města obdržely 15. října 1969.

Zámek poblíž kostela svatého Jiří byl postaven v roce 1757 v barokním slohu, poslední přestavba byla v roce 1913. Od 2. května 1924 se stal zámek vlastnictvím obce Velké Opatovice. Dne 2. ledna 1973 částečně vyhořel. Dostavba pod názvem Fosili podle návrhu Ing. Zdeňka Fránka byla zahájena v roce 1990. 26. listopadu 2007 navštívil Moravské kartografické centrum prezident republiky Václav Klaus s manželkou. V roce 2008 byla rekonstrukce této části zámku dokončena a je v ní umístěno Moravské kartografické centrum, unikátní projekt nejen v celé ČR, ale i v Evropě.
44 fotek, 21.8.2017, 142 zobrazení, 219 komentářů
Velká Bíteš byla založena v první polovině 13. století patrně jako zeměpanské město na místě dřívější osady či dvoru. Okolo r. 1250 však přešla pod vrchnostenskou správu. Asi proto byla v polovině 14. století pouhým městečkem, které se ale v sedmdesátých letech 14. století pod přechodnou markraběcí správou proměnilo v město. Plného městského práva Velká Bíteš dosáhla r. 1408, kdy měla přibližně 850 obyvatel. Další rozvoj zažila po husitských válkách od poloviny 15. století, který vrcholil počátkem 16. století. Zřejmě již tehdy město dosáhlo počtu 1200 obyvatel. Za třicetileté války zpustlo téměř z poloviny. Poválečná obnova probíhala pomalu a trvala až do poloviny 18. století. Velká Bíteš bývala od konce 14. století až do zrušení poddanství v r. 1848 jediným městem na panství, přičemž vrchnost sídlila v Náměšti nad Oslavou. Znamenalo to, že Bíteš požívala větší samostatnosti, než bývalo u vrchnostenských měst zvykem, avšak vrchnostenské podnikání bylo místně vázáno na její sídlo. Průmyslovou revoluci tak Velká Bíteš zažila až v polovině 20. století založením technicky náročného podniku První brněnské strojírny. Tehdy měla přibližně 1800 obyvatel, nyní již přes pět tisíc.

Zdejší pohostinnost má hluboké kořeny v minulosti. Je trvale vázaná na dálkové cesty a zemědělské zázemí. Již vznik Velké Bíteše souvisel s křižovatkou dálkových cest a Bítešští už ve středověku dosáhli na tuto skutečnost vázaných privilegií, jakými bylo kupříkladu várečné právo patřící k 33 domům na náměstí. Též nynější doba potvrzuje životaschopnost naznačených předpokladů, které zosobňuje dálnice D1 Praha-Brno.
39 fotek, 19.8.2017, 225 zobrazení, 249 komentářů
Punkva vzniká hluboko v podzemí soutokem Sloupského potoka a Bílé vody! Směrovka vede k pramenu potoka Luhy, který se tu vydává za Punkvu. Tak tomu ovšem není. Luha je spolu se Žďárnou jen jednou ze dvou zdrojnic Sloupského potoka, z něhož v podzemí vzniká Punkva,” vysvětlil nám Karel Kotyza z Klubu českých turistů (KČT) Kosíř, který nás na celou záležitost upozornil. Právě turisté z Kosíře okolí Skalek coby nejvyššího vrcholu Drahanské vrchoviny velice důvěrně znají. U nedaleké chaty mají svoji vrcholovou knihu. Přesto si televizní mystifikace žije svým vlastním životem.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter